Fyzikální týden 09

18. června 2009 v 19:41 |  Život
Měl jsem tu čest navštívit skvělou a oceňovanou akci zvanou Fyzikální týden. Bylo mi jasné, že to nedopadne moc dobře, protože já si nejsem schopný ani vybrat, jaký čaj nebo jídlo chci, takže když tam pojedu úplně sám, tak zákonitě nebudu schopen ničeho. Ale podívejme se na to postupně (zápisky většinou píšu na konci dne, kdy rekapituluji, co se stalo):


--Den 1.--
Přijíždíme do Prahy, kocháme se "krásným" pohledem, jezdíme metrem až najednou stojím před fakultou jadernou a fyzikálním inženýrstvím [?]. S odvahou vstupuji dovnitř, kde se snažím zjistit, kde je konec fronty na něco. Nenápadně zkoumám, co tak ostatní lidé dělají, aniž bych se kohokoliv zeptal. Stejně jako oni jsem si "vyrobil" (rozuměj našel, vystříhnul a založil) jmenovku a zařadil se do fronty, kde lidé evidentně na něco čekali. Když jsem se dostal na řadu, byl jsem dotázán na číslo. Vyslovené Pí na 14 desetinných míst nezabralo, tak jsem se vrátil na konec řady, přičemž jsem už své korektní číslo znal. Následně jsem odevzdal citlivé informace, jako datum narození a číslo OP a vzal jsem si svou účastnickou kartu. Pokračoval jsem do "Korupční banky", kde jsem si vyzvedl své životní minimum, které činilo 250 Newtonů/Maxwellů/Kelvinů/Einsteinů (prostě peněz) a následně jsem se upsal k "fanatickému vyznávání Linuxu na otevřeném poli mezi lidmi po dobu 10 minut" a pak ještě k "Povídání si na libovolné téma (krom citlivých informací) po dobu 10 minut, kde se bere v úvahu moje introverze". Poté se šlo na úvodní přednášku, která byla víceméně nudná a zdlouhavá, o tom, proč tam vlastně jsme. Zajímavé, jak málo informací lze rozpliznout do hodiny a půl. Následoval oběd, který jsem si vychutnal v bufetu pražského metra. Pokračovala přednáška, kde jsme se dozvěděli, kdy co bude a jak se co bude řešit. A pak následovala přednáška, na kterou jsem se těšil. "Proč mají polovodiče polovodivé vlastnosti". Děs a hrůza. Nevím, jak ostatní, ale všechno, naprosto všechno co řikal, bylo zřejmé, jasné a prostě to jsou věci, které člověk ví obecně. A to, co jsem si chtěl rozšířit (aneb P a N přechody), o tom se zmiňoval jen tak okrajově. On je prý zastáncem křemíkových monokrystalů. Ale to jsem ještě překousnul. Následovala velká akce na terase. Nesnášim velký akce, kde je hodně lidí na jednom místě. Tohle bylo něco na způsob Casina. A to byste neuhodli. Já nesnáším Casino. Ale nakonec to skončilo (nebudu sem psát, jak to probíhalo, byl jsem částečně v tranzu, abych situaci unesl). Následovala cesta na kolej. Nebýt davu, nejspíš bych to nezvládl (fakt se těším na zítřek, kdy budu muset sám najít cestu do jedný z budov FJFI). Moje IQ sice kleslo na úroveň ovce, ale do cíle jsem se dostal. Znáte staré komunistické paneláky plné trubek pokrytých alobalem a polyuretanem, s žlutohnědými dlaždicemi a dvoubarevnými zdmi, černými kovovými rámy skleněných dveří a s dalšími komunistickými vymoženostmi? Tak přesně to byl náš cíl. Komunistická babka (ta s tim knírem) s komunistickou pihou za komunisticky malým komunistickým okýnkem mi s komunistickým výrazem podala klíč (též komunistický). Prostě něco úžasného. Aspoň nějaké klady dnešního dne. Koupelny společné (samozřejmě oddělené chlapci/dívky). 2 zásuvky na pokoj a při použití roztrojky prostě padají pojistky. Krásně vyřešeno. Já se pomalu psychicky hroutím, každý zvuk z chodby je slyšet, každý krok venku (a že jich je). Hrábne mi z toho. Už se těšim. Půjdu spát a doufat v lepší zítřky.

Dodatek: Asi v 1 hodinu jsem se probudil s krvácením z nosu, tak doufám, že to je jen momentové.

--Den 2.--

Sice píšu večer, ale vezmu to od rána, kdy mě vzbudil zvuk blití hmoty kapalné konzistence na komunistické hnědožluté dlaždice, následovaný velmi překvapeně pronášenou hláškou "Ty vole, tos voblil aj tenhle hasičák doprdele..." (následovaly nenapsatelné zvuky) a mimochodem se můj mobil pár sekund poté rozezněl urgentním zvukem mého budíku. Zjišťuji, že je teprve 5:55, tak spánek ještě prodlužuji. V 6:00 se mě můj mobil pokusil znovu vzbudit, ovšem také neúspěšně. V 6:07 se rozezněl další mohutný zvuk blití, tentokrát však již následovaný tupým mlaskavým zvukem, připomínajícím pád něčího těla z výšky zhruba metru a půl na čerstvě poblitou podlahu. V 6:09 se rozeznívá krásný basový hlas uklízečky, hádka v jazyce připomínajícím hebrejštinu na jedné straně a cygánštinu na druhé a v 6:13 je konečně klid. V 6:30 vstávám, oblékám se a do 7:00 přemýšlím nad mým dosavadním počínáním. Poté jsem udělal něco nečekaného: vstal jsem a SÁM jsem šel na autobus. Dokonce se mi podařilo dojet na správnou stranu a velmi se přiblížit místu, kde jsem v 9:00 měl být. Korekce pozice již ale musela probíhat z Ústí, kde měl táta otevřený Google Maps a navigoval mě. Na místo určení jsem došel zhruba v 8 hodin a protože jsem ten den ještě nic nesnídal, šel jsem k nejbližšímu větnamci koupit bagetu a flašku Coca-Coly Black vychlazenou na 1°K. Tak jsem posnídal a šel na miniprojekt "Zobrazování fraktálních množin skrze počítače", nebo jak se to jmenovalo. Nejprve jsme dostali krátkou přednášku o tom, co to fraktály vlastně jsou a jak vznikají. Poté přišla matematická definice Mandelbrotovy množiny, které jsme přes vysokou koncentraci pojmů z komplexních čísel prostě nepochopili. Poté supervizorovi došlo, že nemáme ani páru, co to imaginární složka je a proč i^2=-1 a co vlastně znamená a+bi=c (Re|c|=a;Im|c|=b;i=1i=0;...) a že Z je ve skutečnosti c^2+c.. Tak jsme dostali přednášku o komplexních číslech a teď je už konečně chápu. V tu chvíli jsem pochopil, jak se řeší Mandelbrotova množina a mohli jsme začít dělat prezentaci. Samozřejmě v každé prezentaci o fraktálech nesmí chybět obrázek koně, jakožto příklad dokonalého fraktálu. Boužel, nebylo to schváleno. Tak jsme se ještě chvíli bavili až do 16 hodin a pak jsem jel na základnu na přednášku Jak přednášet. Pak se jelo domů, ale: Linka metra B byla dočasně odstavena z důvodu pádu osoby do kolejiště. No tak jsem jel s jedním klukem autobusem. Jeli jsme celkem dlouho, až na konečnou, než uznal, že jsem měl pravdu, když jsem říkal, že jsme měli vystoupit už tak před půl hodinou. Nejlepší na tom bylo, že on měl v tu dobu už dávno být v hvězdárně. Tak jsme se vrátili rovnou do ubydlovny. Zde jsem začal psát žurnál dnešního dne (a zároveň jsem "nakopl" Mandelbrotovu množinu, která se místy stala dokonce nespojitou), ale vyrušili mě lidé skákající přes švihadlo, pod švihadlem, podlézající švihadlo.. Švihlí lidé. Jen jsem vykukoval ze dveří, to tak, aby mě neviděli (neúspěšně). A začínám mít pocit, že v pokoji, ve kterém jsem, něco je. Je to podobné jako v mém pokoji, jen je to slabší, ale dělá to stejné věci. Začínám přemýšlet, jestli je to náhoda, jestli mě to sleduje, nebo jestli jsem už prostě absolutní magor... Jdu s ostatními skákat přes švihadlo, další záznam bude zítra.

Dodatek: Z lucidního snu (které poslední dobou vůbec nemývám) mě probudil proud krve tekoucí z nosu. To samo o sobě mi nevadí, ale začínám být paranoidní a dávat do souvislostí špatný pocit z tohoto pokoje, krvácení z nosu, lucidní sny a další věci, na které si teď v noci nevzpomenu.

Dodatek 2: Právě jsem viděl nejdémoničtější věc ve svém životě: Mandelbrotova množina se dvěma úrovněmi levého prodloužení. Už nikdy nebudu zadávat Zn+1=Zn^k+c, kde k je číslo nekonečně se blížící 2. (Ten pocit hned od začátku, že je něco špatně, že něco není v pořádku. Zaměření na malou oblast a najednou to spatřit... Místo, kde matematická dokonalost fraktální geometrie přechází v chaos. Místo, které již není tak úplně ohraničeno pravidly. Místo, které si může dělat co chce. A dělá.)


--Den 3.--
Opět píšu večer, už si na to zvykněte ;) Dnes ráno chodba nevykazovala žádné známky života, nor existence samotné. Dokonalé ticho naznačovalo, že kalba minulou noc byla až přehnaná. Po vykouknutí a zkontrolování, jestli je opět před mými dveřmi nablito, jsem se radši šel obléknout a ohyenit. Samozřejmě následoval záchod. Včera jsem zapomněl uvést, že na oběd jsem šel k číňanům.. Po překonání agónie jsem se vrátil na pokoj a vyčkával až do 7:35, abych ráno nebyl na místě srazu příliš brzy. Ještě k těm číňanům, dal jsem si jídlo s ikonkou dvou pariček. Pálivé to bylo i na mě, ale ústně se to vydržet dalo. Protože jsem na místo určení přišel brzy, tak jsem začal vyrábět fraktální pozadí do prezentace o fraktálech. V 9 přišla holka, se kterou jsem byl ve skupině a v 9:30 i jeden kluk, se kterym sem byl ve skupině. Začali jsme intenzivně vyrábět prezentaci a text do sborníku. Z tohoto nebylo moc zajímavých věcí. Na oběd jsme zase šli k číňanům, kde jsem si vzal jídlo, které místo dvou papriček mělo ikonu jen jedné papričky. Když jsem dopil 4. sklenici s nápojem, který měl utišit bolest v ústech, poznal jsem, že kupovat další nemá cenu. Chci vidět, co na to řekne trávicí soustava, obzvláště její konec. No ale pak jsme šli zase dělat na té prezentaci. Opět se nedělo nic zajímavého, kromě toho, že jsem se naučil řešit kvadratické rovnice se záporným diskriminantem. Ve škole budu machrovat. Všechno jsme odeslali 5 minut před deadlinem. Pak jsem jel na kolej a nudu zapíjel flaškou CC:B zakoupenou u větnamce, u kterého si kupuju bagety. Narozdíl od ostatních totiž prodává vychlazené Coca-Cola black, jejíž obsah jsem do sebe před chvílí celý kopnul. Dnešní den bych všeobecně označil za nezábavný, ale rozhodně lepší než 1. den, který byl vyloženě špatný. Kdyby se ještě něco změnilo, tak to sem napíšu jako dodatek.

Dodatek: Tenhle pokoj je živej. Slyšim ho a dokonce vyzařuje podivně fialovo růžovou auru. Když pominu to, že se mi už pokusil vyrvat kus mozku z hlavy a to krvácení z nosu, tak se tu ale i celkem dá bydlet.

--Den 4.--

Dnes ráno jsem neslyšel žádné zvuky z chodby, tak jsem si trochu přispal. Odešel jsem na autobus, kterým jsem docestoval až k lince metra (stejně ale pořád nechápu, proč na mě všichni lidé v autobuse nechápavě a nevěřícně koukali), kde jsem po chvilce zkoumání mapy odjel na stanici, kde jsem měl být. Tam jsem se přidal k davu lidí, kteří čekali na všerůzné exkurze. Já jsem si zvolil exkurzi na Prague Asterix Laser System, protože Tokamak compass byl už obsazený. Všichni odešli, jen naše skupinka stále čekala. Když přišel pan Svoboda, osvětlil nám, že PALS je Prague Asterix Laser System a že jsme tedy měli jít už před půl hodinou. Tak jsme vycestovali... V tu chvíli jsem udělal něco, co nechápu ani teď. Šel jsem úplně nezávisle na ostatních, což je u mě pochopitelné, ale úplně sám jsem si našel cestu k PALS. Ostatní mi pak říkali, že kdybych je ne"vedl", tak by tam bloudili ještě doteď. Vstoupili jsme do budovy PALS přesně ve chvíli, kdy se střílelo (myšleno že byl vyzařován velmi silný, na malý bod fokusovaný a velmi krátký impuls v oblasti infračerveného záření), tak jsme slyšeli v reproduktoru: "tadadadididá, tadadadididá, tadadadididá, tadoudoudidudá, tadaPFFHH... Prosím opusťte technologii. Tadadadididá... Nabíjení kondenzátoru ŠJ. VRRRRRRRck. Střílíme. Tadadadikchtt.. PRÁSK!!! ... Tadadadididá, tadadadididá.". Dostali jsme přednášku o tom, jak to celé funguje. Pak jsme navštívili velín. Tam byl chlápek, co intenzivně mačkal čudlíky, nastavoval tlaky, zuřivě telefonoval, a když se konečně usadil, stiskl knoflík, čímž spustil již důvěrně známé "Tadadadididá". Po chvíli řekl "Nabíjení kondenzátorů ŠJ, HV, KV a SHV". Ze spodních pater se ozývalo rozzuřené vrčení a štěkání kondenzátorů vystavovaných proudu. Pak ten člověk řekl "Střílíme", vrčení ustalo, hluk ustal, všechno se zhaslo. Po chvíli čekání se i přes několik zatažených rolet objevil šílený záblesk. Po odhalení scény se došlo k závěru, že někdo jen zapomněl otevřít clonu na výstupu, tak se otevřela sama. Tím končila exkurze a my měli jít na přednášky o nanotechnologiích. Nic extra. Pokračovala přednáška o tom, jak správně přednášet. Též nic extra. Ale když jsem přijel na kolej, začal jsem intenzivně pracovat na skriptu v PHP, který by měl řešit, zda bod v komplexní rovině náleží mandelbrotově množině nebo ne. Dvakrát jsem propadnul šílenství, asi desetkrát jsem bouchnul do stolu a mnohokrát jsem se zvedl a šel jsem si zanadávat ke dveřím. Poté jsem sesmolil několik elegantních podkladů pro algoritmus:
Re0=Re
Im0=Im
cycle:
Re2=cos(2*(tan(Im/Re)^-1))*(Re*Re+Im*Im)
Im2=sin(2*(tan(Im/Re)^-1))*(Re*Re+Im*Im)
Re=Re2
Im=Im2
c=(Re*Re+Im*Im)^0,5
en
Vskutku elegantní, nemyslíte? Teď ještě to přepsat do nějakého rozumného jazyka, ošetřit dělení nulou v případě, že bod leží na ose imaginární složky komplexního čísla a bude to hotové. Samozřejmě si budu muset ještě zabalit, protože zítra už jedeme. Ale to už zvládnu. Zítřejší příspěvek nejspíš nenapíšu vůbec, nebo velmi se zpožděním.

Dodatek: Pokoj mi dává najevo, že chce, abych zůstal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Otaku Woodbin Otaku Woodbin | E-mail | Web | 18. června 2009 v 21:31 | Reagovat

ěkné zápisky
Mimochodem, i já poslední dobou pozoruji zvýšenou PSI aktivitu. Nevím jestli už blázním (zřejmě důsledek opakovaného Šílenství...) nebo sem prostě dobrej (:D) ale chvílema vídám záblesky energie a aury. Zialové výboje, vlnění prostoru, černo-žluté čáry...bojím se!
A napadlo mě něco ohledně nosebleedění
1) máš špatnou srážlivost krve
2) nemají tě rády astrální bytosti a poškozují ti mozek...
(BTW jak ti ten pokoj dával najevo že chce aby jsi zůstal? O_O )

2 DcHeaven DcHeaven | Web | 18. června 2009 v 21:52 | Reagovat

Hehe :)

3 programagor programagor | E-mail | Web | 18. června 2009 v 23:02 | Reagovat

K tomu nosebleedění: naopak, srážlivost mam vyšší, než je norma, ale astrální bytosti mě nemají rády.

A jak mi pokoj dal najevo, že chce abych zůstal... Když řeknu "Bylo mu smutno", tak se mi vysmějete, ale ono to skoro jinak říct nejde.

4 Nami Nami | Web | 22. června 2009 v 21:56 | Reagovat

Skoda,ze jsem tam nebyla s tebou :D:D:D...asi bych tam ale stejnak pusobila jako okrasne krovi!:D:D no nic!musim te pochvalit!:D:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama