.root - 0000

2. července 2009 v 0:48 |  .root
Nebe ve Městě bylo zatažené a i přesto, že byla noc, svítilo oranžovou září odraženou z pouličních lamp a navigačních reflektorů. Město bylo jedno z mála obřích center určených k bydlení. Se svým dokonale kruhovým tvarem a velmi zvednutými okraji nad okolní krajinu bylo odolné proti všem vlivům zkažené planety. Směrem ke středu se prohlubovalo a jeho nejnižší bod byl dokonce pod úrovní moře. V samotném středu stála obrovská budova, které se neřeklo jinak než špejle. Byla asi třikrát vyšší než samotné město a na jejím vrcholku byl komplexní kamerový systém, který dovoloval vidět i na místa, kde byly klasické pouliční kamery zničené. Mimo jiné zde také sídlil starosta Města, Marco Viell.

Jirka bydlel v relativně malém paneláku. Z hlubokého spánku ho probudil zvuk potlačování menší demonstrace venku na ulici. Když už byl vzhůru, rozhodl se rovnou použít jeden z jeho nápadů. Pracoval ve špejli jako programátor centrální soustavy, ale na svém největším projektu OFF, což byla simulace umělého prostoru, pracoval doma ve svém volném čase. Většina algoritmů ho napadala během spánku napěchovaného sny, ve kterých se mohl volně pohybovat a ovládat je. Sedl si ke svému pracovnímu stolu pokrytému papíry, vzal jeden prázdný a začal psát. Před několika lety by ještě psal na počítači, ale když se starosta dozvěděl o plánovaném útoku na centrální soustavu, nechal všechny počítače mimo špejli a její subsystémy vyřadit velkou EMP explozí. Samozřejmě se našlo několik fanatiků, kteří hardwaru rozuměli tak, že si začli stavět nové počítače, ale Jirka byl programátor a hardwaru na takové úrovni nerozuměl. Pomáhal při navrhování obvodů a procesoru v zařízení zvaném Device, což byla malá jednotka, šestipalcový notebook jako stvořený pro hacking. K nim se ale nedostal, protože jejich výroba byla zakázána a nákup tvrdě trestán. Jirka vždy psal na papír v programovacím jazyce, který si sám vymyslel. Byl podobný Assembleru, ale rozšířen o pohodlí objektových jazyků. Přepsal ho úplně od podlahy, protože přímo kompilovat kód, který si doma připravil na papíře, mohl až ve špejli, kde kontrolovali, co děla, tak měl aspoň malé maskování.
Když vypsal všechno ze své hlavy, odešel do vedlejší místnosti, kde prostoru dominovala lednička. Otevřel jí a vytáhl velký hnusný kus Pizzy. Ten strčil do mikrovlnné trouby, a čekal. Během čekání na něj zazvonil jeho přítel Honza. Šel mu otevřít.
"Čau Woode, co že seš tady takhle brzo?"
"Venku je pěkný peklo. Hackeři se rozhodli napíchnout se se svýma Device do sítě špejle, ale přišlo se na to. Doufám, že ses při navrhování procáku nepodepsal."
V tu chvíli v Jirkovi hrklo, protože se opravdu do vnitřních vrstev procesoru podepsal na plošku 2x1,6 nm. Proto jen odpověděl "Stejně pochybuju, že budou zkoumat střeva všech Device jenom aby zjistili, kdo na nich pracoval. A i kdyby, jak poznaj, že zrovna já jsem Programagor?", nacož mu Honza odpověděl jen pokrčením ramen. Jirka si došel pro papíry a naskládal je do svého kufříku.
"Pojedeme metrem, ty ulice budou asi zabarikádovaný", pravil Jirka a odešel.

V metru, které bylo jedním z mnoha subsystémů špejle, už v televizi hlásali o potlačeném "teroristickém útoku". Starosta samozřejmě zveličoval nebezpečnost hackerů a chtěl lidi postavit proti nim. Většinu cesty v metru nebyl zádný výhled, až ke konci byly k vidění propletené podzemní systémy budov a silnic, velkých výrobních linek a strojů. Těsně před vjetím do špejle pak byla vidět velká část Města. Ve špejli byl obrovský uvítací sál, v jehož středu levitovala velká holografická koule azurové barvy, z níž potom vycházely malé paprsky, které sloužili třeba jako navigace. Spíše to ale mělo jen dokázat monumentalitu a neomezené množství peněz. Jirka naprosto přesně věděl, k čemu ta koule vlastně je, protože drtivou většinu jí napsal, s čímž také souviselo to, že musel mlčet. Oba vstoupili do jednoho z mnoha výtahů a odjeli to podzemních pater, kde měl své místo servisní personál a kde sídlily servery špejle. U těchto serverů trávil Jirka i Honza většinu svého času a oba je výborně znali. Jirka vešel do malé místnůstky a sedl si do židle obklopené světelnou kupolí pro zobrazování výstupních dat. Honza šel někam kontrolovat hardware. Vytáhl ze svého kufříku plány svého projektu, položil na stůl, prohlédl si je a začal psát. S rychlostí 480 úhozů za minutu se mu nevyrovnal nikdo ve Městě. Při psaní už nemusel přemýšlet, protože všechno, o čem by musel přemýšlet bylo na papíře. I přes to ale cítil jakýsi skvělý pocit, když mohl přepisovat myšlenky na papíře na kód v počítači, protože věděl, že tím něco tvoří. Věděl naprosto přesně, co tvoří. Již dlouhou dobu neexistoval Internet, celosvětová síť počítačů, protože se vyskytly technické problémy, které mamutí společnosti nechtěly řešit. On nechtěl napsat nový internet, chtěl napsat něco lepšího. Ve svém dětství měl krásný nápad, vytvořit si vlastní svět, který bude přístupný přímo z mozku. První verze byla pro jednoho člověka, kdy jeho tělo bylo téměř statické z několika málo polygonů, prostor byl jen bílý a maximální čas pobytu v tomto světě se pohyboval kolem 2 minut. Samozřejmě od první verze uplynulo spoustu času a teď již bylo možné připojovat k jedné "místnosti" téměř neomezené množství lidí a po neomezenou dobu. Administrátor měl možnost měnit celý svět, zatímco ostatní uživatelé si hráli na svém pískovišti. Velmi se inspiroval hrou Second Life, která měla vesměs podobný princip, jen místo toho, aby člověk byl přímo uvnitř, musel se ovládat pomocí klávesnice a myši. Do psaní kódu se vžíval stále víc, když najednou se otevřely dveře do jeho komůrky a vstoupil člen bezpečnostního týmu špejle.
"Pane Bednáři, jste zatčen pro podezření ze spolupráce na teroristickém útoku a narušování bezpečnosti centrálního systému, půjdete se mnou".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama